Musical Fidelity patří k fondu zlatého anglického audio dědictví a to i dnes, pod křídly Heinze Lichteneggera a jeho Audio Tuning. Kdo se bál po tomto převzetí komercionalizace portfolia, může být v klidu – přestože Heinz uvedl znovu do života i několik levnějších modelů, blýskla se v nedávné době britská firma hlavně novou řadou Nu-Vista, jejíž název se opírá o použité elektronky nuvistor (poprvé navržené v roce 1959), zvolené jakožto alternativa bipolárních tranzistorů.
Momentálně vrcholná řada MuFi sestává z integrovaného zesilovače (byť ten jako by tam vlastně nepatřil), skvělého phono předzesilovače Nu-Vista Vinyl 2 a výtečného převodníku Nu-Vista DAC. Hlavním tahákem je dozajista dělený zesilovač – předzesilovač Nu-Vista PRE a poté podle nálady můžete zvolit buď stereofonní Nu-Vista PAS nebo rovnou monobloky Nu-Vista PAM.
Musical Fidelity Nu-Vista PRE
Nové komponenty Nu-Vista jsou šokující. Fyzicky šokující. Je to tím, že jejich šasi jsou obrovská a ještě k tomu ke každému komponentu potřebujete dvě, jedno se signálovými obvody a druhé pro napájení (u Nu-Vista DAC a Nu-Vista Vinyl 2 je tedy druhý napájecí box jako upgrade, u předzesilovače a koncových stupňů ovšem už v základu).
Nu-Vista PRE je technicistní šílenství zachycené do hmoty – jen máloco vypadá takhle nekompromisně industriálně a robustně. Stačí začít samotnými fyzickými rozměry – řídící jednotka má půdorys 48,3 x 50,6 cm a na výšku dosahuje 18,8 cm, přičemž váží 22 kg. Napájení se liší jen hloubkou a váhou – 47,8 cm a 25 kg.
Použité kovové profily by patrně svou bytelností posloužily i jako pilíře ve stavebním průmyslu. Čelní panel nese krom centrálního displeje ještě dva mohutné kruhové ovladače s tradičními rolemi regulace hlasitosti a výběru vstupů. Maličká tlačítka pod nimi předzesilovač zapínají, nastavují celkový zisk větší o 6 dB a případně přepínají mezi mnoha různými druhy zobrazení displeje (v čemž se mimochodem dá snadno ztratit).
Horní plocha má velké odvětrávací otvory, je tu spousta gravírování a celkově zpracování působí skvěle. Ne moderně, ale tak klasicky, jako z doby, kdy nezáleželo na finesách a detailech, ale na trvanlivosti. Zadní panel je extrémně úhledný – je tu celkem šest sad vstupů od každého typu, neboli cinche a XLR, to doplňují dvě sady výstupů opět v obou verzích (konkrétně dva výstupy regulované a dva linkové). Máte tak po ruce dvanáct vstupů a čtyři výstupy, to už stačí i pro velkou sestavu. Napájení pak obstarávají tři specifické konektory, jeden pro každý kanál a jeden pro ovládací obvody. Systémové spouštění zajišťují vstupní a výstupní napěťový konektor.
V identickém šasi je ukryt i napájecí zdroj. Ten logicky vzadu nabízí jednu vstupní zásuvku a tři výstupy, odpovídající konektorům na signálové části. Vpředu jsou jen stavové diody, veškeré ovládání probíhá na hlavní jednotce.
Vnitřní konstrukce je u obou krabic plně dual-mono – napájecí část má tedy dva toroidní transformátory a poměrně velké zásobní kondenzátory. Signálová využívá ještě další transformátory a napájecí filtr, obvody pro každý kanál mají svou vlastní desku plošných spojů v zrcadlové symetrii. Co zaujme, to jsou nezbytné čtyři elektronky 6S51N vpravo i vlevo.
Veškeré signálové obvody jsou plně symetrické, vše pracuje v čisté třídě A. Řízení hlasitosti má na starosti symetrický krokový atenuátor, cílem je dosáhnout neměnného souběhu kanálů při všech úrovních hlasitosti. Úprava je mimochodem velmi pozvolná a jemná, my jsme reálně využívali tak 20% rozsahu, bez ohledu na připojené reprosoustavy a zbytek systému. Nicméně – Nu-Vista PRE díky tomu sedne do velmi široké škály sestav.
Na výstupu najdete v zásadě malé výkonové zesilovače, výrobce říká, že by dimenzováním odpovídaly výkonu cca 50 Wattů. Technický list uvádí také excelentní technické parametry – frekvenční odezva sahá od 5 do 100 000 Hz (0, -1 dB), separace kanálů je lepší než 100 dB, odstup signálu a šumu přes 120 dB a hodnota THD+N nižší než 0,002%, poslední tři hodnoty platí pro audio pásmo 20 – 20 000 Hz.
Za zmínku stojí i dálkové ovládání, jde prakticky o cihlu vyfrézovanou z masivního bloku hliníku.
Na stejných estetických a materiálových základech stojí také koncový stereofonní stupeň Nu-Vista PAS. Též je rozdělený na dvě šasi, respektive výkonovou a napájecí.
Výstupní modul má šířku 48,3 cm, hloubku 49,4 cm a výšku 18,8 cm, váží tučných 27 kg, napájení jde do hloubky 47,8 cm, jinak drží stejné rozměry, ovšem váha díky toroidům dosahuje na 40 kg.
Na čelním panelu najdete stejný displej jako u předzesilovače, také je tu maličké tlačítko, jímž se dá měnit grafika podle vkusu. Druhé malé tlačítko slouží pro zapnutí a třetí ke změně vstupu. Esteticky jako by Nu-Vista PAS z oka vypadl Nu-Vista PRE, také má silně odvětrávaný horní panel, že jde o výkonový model prozrazují chladiče po bocích. U šasi napájecího zdroje byste nepoznali rozdíl, nebýt jiného vygravírovaného názvu vpředu.
Kvůli výkonu a odběru má ovšem zadní panel napájecího zdroje jednu vstupní zásuvku a rovnou pětici výstupních – každý výkonový kanál vyvádí powerCON, dále je tu nezávislé vedení pro ovládací obvody a ještě zvlášť dvě vedení pro nuvistory. Adekvátně tomu máte celkem pět vstupních napájecích kabelů i na výkonovém boxu, přičemž společný je samozřejmě jen ten ovládací, jinak je vše pečlivě roztříděno na jednotlivé kanály.
Dále vzadu najdete dvě sady vstupů v XLR a dvě v RCA podobě, navíc je tu „průchozí“ XLR a RCA, takže můžete snadno vytvořit třeba bi-ampingový systém. Příznivci bi-wiringu pak ocení dvě nezávislé sady ohromných, robustních a monumentálně bytelných reproterminálů na každém kanálu. Samozřejmě ani tady nechybí vstup a výstup pro spouštěcí napětí.
Uvnitř napájecího šasi najdete opět pečlivé rozdělení napravo a nalevo, každý kanál má velký toroidní transformátor a tak jako u předzesilovače i fakticky vlastní napájecí filtr.
Zásadní je pak samozřejmě konstrukce samotného výkonového modulu. Staví v plné pravolevé symetrii na obvodovém řešení Titan, který firma kdysi koncipovala pro výkon 1 000 Wattů, zde prvních 5 dostanete v čisté třídě A. Na každém kanálu najdete patero párů teplotně stabilizovaných výkonových prvků. Je tu vidět také osm elektronek nuvistor a mohutná zásobárna filtračních kondenzátorů.
Na výstupu dostanete „minimálně 300 Wattů“ a to do 8 ohm, 500 Wattů je k dispozici do 4 ohm a rovných 1 000 Wattů pak do 2 ohm na kanál. Ještě jinak lze výkon popsat jako až 49 V RMS nebo 130 A peak-to-peak. Výkon by vám tak určitě chybět neměl. Tlumící faktor dosahuje ke dvěma stovkám. To vše při hodnotě THD+N pod 0,003%, odstupu signálu a šumu přes 108 dB a oddělení kanálů přes 96 dB, platí to v kontextu slyšitelného rozsahu. Jinak totiž zesilovač pracuje od 5 do 50 000 Hz (0, -1 dB).
Sestavu jsme mohli poslouchat v ostravském Studiu Špalíček ve vybrané společnosti. Zdrojem signálu byl buď Musical Fidelity Nu-Vista DAC, alternovaný EverSolo DMP-A6 Master Edition nebo Accuphase DP-570. Poslouchalo se v porovnání třeba s Accuphase E-5000 nebo Brinkmann Marconi Mk II / Brinkmann Mono. Propojeno bylo kabeláží Cardas Clear a Transparent Audio Reference. Jako reprosoustavy jsme měli Bowers & Wilkins 803 D4 nebo Vimberg Mino.
Basová složka „Gentlemen“ ze stejnojmenného alba The Afghan Whigs (1993 | Elektra | 0075596150125) je správně rockově energická a rychlá, skrze Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS vyznívá i na super svižných Mino spíše jako taková kultivovaná, neuspěchaná (rozhodně však ne pomalá!) síla. Přitom však fyzicky cítíte ten konkrétní, přesný a naprosto nenuceně konturovaný ráz, kupříkladu kopák tepe fyzicky přímo kolem vašeho solar plexu. V každém jednom tónu panuje pocit obřího nadhledu a uvolněnosti díky masivní rezervě napájecího systému. Není tu žádný limit pocitu hloubky či objemu, ale zároveň ani stopa po nějakém přehánění – je to zcela civilní, autentické podání v duchu Musical Fidelity. Kupodivu MuFi prosadí svou nonšalantní nadvládu i přes charakter těch kterých reprosoustav a toho kterého zdroje signálu.
Trochu řízně namixovaná skladba „Love is Love“ od Grace Potter („Daylight“ | 2019 | Fantasy | 0888072117396) se vyznačuje zejména sykavkami, které jsou zhýčkané na výběr systému, na němž budou hrát příjemně – sestava Musical Fidelity poskytuje skutečně krásně otevřené středy, bohaté, jasné, odhalené do jemňoučkých detailů, ale přesto cudné a neřezavé. Dělený zesilovač ty ostřejší momenty vlastně nijak neošetřuje, netlumí a přesto nezní syrově a únavně. Takto by patrně měl vypadat „opravdu neutrální“ zvuk – bez příkras, ale s nadhledem. Nikde není ani stopa po nervozitě, po agresi nebo jakémkoliv přehánění či utlumování, hudba prostě teče a plyne, kultivovaná a přirozená, takže se to všechno skutečně báječně snadno poslouchá.
Z pohledu kvality záznamu v porovnání s předchozí zmíněnou skladbou o parník až dva lepší nahrávka „Moon Song“ Cécile McLorin Salvant („Ghost Song“ | 2022 | Nonesuch | 0075597914672) v sobě nese znělé, krásně prokreslené činely a Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS vám je právě takové ukáže. Ta snadnost, s níž je před vás načrtnuta struktura rozeznívajících se kovových kruhů je fantastická, zvuk čirý, klidný a i to nejmenší zaševelení v něm má svoje místo. Zvuk je tak velký, autentický a nezkreslený, že už máte ten správný pocit, že je „tady“, přitom v žádném okamžiku a na žádné poslechové úrovni necítíte tlak, únavu nebo uspěchanost.
Velký výkon podpořený notnou rezervou napájecích zdrojů by automaticky měl být garantem dobré dynamiky – a taky je. Přitom stále zůstává zvuk zcela neprvoplánový, klidný a ve Wagnerově „Die Walküre“ (Leonie Rysanek / Karl Böhm / Bayreuth Festival Orchestra | 1997 | Classic CD | 81) je všechna ta síla pod dokonalou kontrolou – velký symfonický orchestr má řádnou mohutnost, ale ne řekněme dopřednou fontánu důrazu a síly. Dynamika je kultivovaně a sebejistě organizovaná, prezentovaná s luxusní jistotou a věrohodností, přitom úplně a zcela bez efektů. Na tu samozřejmost je třeba maličko si zvyknout, působí vlastně tak „normálně“, že až po rekalibraci uší na jiné sestavě si uvědomíte, jaká míra jistoty přednes Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS provází.
Svým způsobem je pak prezentace detailů v „Eclipse“ Katie a Marielle Labéque („Dream House Quartet“ | 2023 | Deutsche Grammophon | 00028948588329) tak klidná a nenucená, že působí vedle mnohých moderních systémů až trochu obyčejně, ale přesto je tu poskládáno úplně všechno, co tu být má – slyšíte každý z klavírů jako samostatnou entitu, stejně tak obě dvě přítomné kytary mají zcela jasně a přirozeně oddělené linky. Nic se nepřekrývá, nic nezůstává skryto, není tu ani stopy po studené technicistnosti, ani po jakékoliv nepřesnosti. Chce se napsat, že je vám ukazována prostá a nezabarvená skutečnost, rozčesaná, otevřená, zřetelná a na konzumaci tím vším vlastně úžasně snadná. Zesilovače samotné vyjma onoho celkového klidu pak sotva přidávají nějakou vlastní charakteristiku.
Snad díky oné celkové lehkosti a „snadnosti“, s jakou Musical Fidelity hraje, zase tak moc nezáleží na vstupním signálu – tedy pokud má pochopitelně přiměřenou high-endovou úroveň, to zase ano. Je-li vstup dobře zpracovaný, není totiž zase až TAK moc zásadní, jak byl připraven, dobře se poslouchá skoro všechno. Třeba Collinsova „You Can’t Hurry Love“ („Hello, I Must Be Going!“ | 1982 | WEA | 299263) má tendence hrát trochu nepředvídatelně – někdy jsou zvuky zavřené v reprosoustavách, jindy scéna zatlačená kamsi dozadu a malá, jindy (a nejde říci kdy ani podle cenové relace) má krásný prostor. V podání Nu-Vista PRE / Nu-Vista PAS byla veliká, expanzivní, zabírající skoro celou plochu místnosti v pravolevém i předozadním směru a všechno se zdálo parádně, téměř hmatatelně usazené a propojené. Jako kdyby stačilo vstát ze sedačky a za dva tři kroky vstoupit na pódium mezi nástroje. I to může být známka vynikající přesnosti, čistoty a nízkého zkreslení.
Jako kdyby systém Musical Fidelity svou pohodovou čistotou a kultivovaností vypracoval z každé nahrávky její pozitivní esenci, vlastně jsme nenašli nic, co by nám připadalo nekomfortní k poslouchání. Byla radost sedět a zažít – třeba i popovou „Help Yourself Out“ Hyphen Hyphen („C’est la vie“ | 2023 | Parlophone | 0190296150043), šlapající na základě skvělé rytmiky, energicky, ovšem ne splašeně a vy tak máte čas sedět a vstřebávat tu krásu a nádheru, tekoucí z hudby. Je to elegantní reprodukce, ale ne utlumená, kultivovaná, muzikální, tonálně autentická a přesto ani trochu technická.
Je něco, co by kladlo překážku nesmírně zábavnému poslechu muziky skrze předzesilovač Nu-Vista PRE a koncový stupeň Nu-Vista PAS? Prostor – konkrétně fakt, že tolik místa na komponenty prostě nemá tak úplně každý. Jinak ale těžko pohledat nějakou nectnost, kterou by tento dělený zesilovač měl – je fantasticky naddimenzovaný (fyzicky i elektronicky), předzesilovač má skutečně poctivou šíři a variabilitu konektorů a mimořádně široký rozsah regulace hlasitosti, který (ač v reálu zůstával klidně z 2/3 nevyužit) pokryje situaci, kdy máte ultra citlivé i naopak zcela necitlivé reprosoustavy – vždy najdete tu správnou úroveň a kolem ní dostatečný rozsah na jemné ladění. Zvuk pak vlastně nemá žádnou výsostnou charakteristiku, jen klid, pohodu a muzikální eleganci, s níž snadno rozplétá prakticky jakoukoliv nahrávku z víceméně jakéhokoliv zdroje signálu a řídí přesvědčivě vlastně jakékoliv reprosoustavy. Takhle nějak vypadá netechnický, dospělý a dobře navržený neutrální přednes s velikou rezervou pro každou příležitost a dělenec Nu-Vista navazuje na ty nejlepší tradice Musical Fidelity.
FOTOGALERIE
KLADY
+ masivní a poctivě oddělená konstrukce
+ pocit výkonové rezervy
+ mimořádně variabilní konektivita předzesilovače
+ klidná muzikálnost a plynoucí zvukový styl
+ čistá přirozenost
+ jemná regulace hlasitosti s dlouhým chodem (tj. ideální pro ultra citlivé i pro „necitlivé“ reprosoustavy)
ZÁPORY
- ve všech spojeních byla většina rozsahu regulace hlasitosti reálně nevyužitá
Převzato z portálu Hi-Fi Voice, autor Daniel Březina
